Značky
Čím se liší kubánský doutník od ostatních doutníků
1. Plantáže
Kuba má s nejlepší půdou na světě pro pěstování tabáku několik polí neboli "vegas", která jsou považována za vhodné pro pěstování toho druhu tabáku, který se používá k výrobě havan. Některá z nejlepších polí se nacházejí v oblasti Vuelta Abajo, která je pro pěstování tabáku považována za nejlepší na světě a je zde jediná půda, na které je možné pěstovat všechny druhy listů.
Čtyři zóny pěstování tabáku se nacházejí ve středu a na východě země, dohromady tvoří oblast známou jako Vuelta Arriba. Začínáme na nejvýchodnější části, kde se nachází podzóna Orients, která pokrývá části provincií Santiago, Hoiguin, Gramma a Ciego de Avila. Přesouváme se nahoru do středu země a přicházíme do podzóny Remedios, která pokrývá provincie Santa Clara, Cierifuegos a Sancti Spiritus. Zóna Partido, kde se pěstují krycí listy, se nachází na jihu Havany.
Provincie Pinar del Rio je na západním okraji ostrova, kde jsou dvě poslední zóny pro pěstování tabáku: Serra Vuelta, která zahrnuje východní část provincie, a Vuelta Abajo, nejznámější oblast pro pěstování tabáku na světě. Vuelta Abajo se rozkládá převážně ve střední části, zasahuje ovšem i východní a jižní část provincie. Již od 18. století je na Kubě přední oblastí pro pěstování tabákových listů té nejlepší kvality.
2. Pěstování tabáku
Práce je těžká a podmínky extrémně náročné, vyžadují jemné a zkušené ruce; vysoké teploty, vlhkost a dlouhé hodiny práce ale neodradí kubánské farmáře od toho, aby do pěstování tabáku dali svá srdce, duše a zkušenosti. Koneckonců je to hluboce zakořeněná rodinná tradice prezentovaná v každém aspektu kubánské kultury pěstování tabáku.
Na Kubě existují dva různé způsoby pěstování tabáku, jež závisí na druhu listů, které chcete pěstovat. První způsob je pěstování volně, známé také jako "cultivo al sol" neboli pěstování na slunci. To je jediný druh tabáku, který představuje pravý kubánský tabák - produkuje čtyři z pěti různých listů používaných k výrobě doutníků: "volado" (mírně kořeněné listy), "seco" (středně kořeněné listy), "ligaro" (bohatě kořeněné listy) a "capote" (neboli vázací listy). Všechny se pěstují na slunci.
Druhá metoda pěstování se nazývá "cultivo tapado" neboli pěstování pod přikrývkou. Listy pěstované tímto způsobem se používají výhradně pro vnější krycí listy a jsou pěstovány na polích zakrytých bílou látkou, která slouží jako ochrana rostlin před sluncem. Tento druh listů se pěstuje hůře než ostatní druhy listů používané k výrobě doutníků, což dokládá důležitost krycích listů.
Záhony se připravují nejprve v červenci a srpnu na prázdné a dobře odvodněné půdě. Po 45 dnech zalévání vyrostou semena do výšky 15 až 20 cm a rostliny jsou připraveny na přesazování. Sazenice se přesazují v říjnu a pak se nechají asi 45 až 50 dnů růst do dospělosti. Sklizeň začíná asi po 50 dnech. Je to úkol, který je těžký, práce postupuje velmi pomalu a je to jemná činnost. Listy musí být sklízeny po jednom, a to ručně. Když jsou listy sklizeny, jsou převezeny do tabákových domů (stodol, kde se listy suší).
Tady dochází k třídění různých druhů tabáku. Tabák pěstovaný na slunci se používá jako náplň a vázací list. "Volado" neboli lehce kořeněné listy z nižší nebo spodní části rostliny dobře hoří a mají málo aroma a jsou málo silné. Tabák "seco" ze střední části rostliny je silnější a hoří pomaleji než "volado" a je nejaromatičtějším listem rostliny. Vázací list je obvykle vybírán z části rostliny mezi listem "seco" a listem "volado". Tabák "ligero" pochází z vrcholu rostliny a je obvykle silnější než ostatní listy; má aroma, ačkoli méně než "seco", a hoří nejpomaleji ze všech listů rostliny. Vnější krycí list pochází z tabákových rostlin pěstovaných pod přikrývkou neboli "tapado".
Všechny nově sesbírané tabákové listy musí před použitím projít řadou přírodních procesů. Tyto procesy zahrnují sérii chemických změn v listech, které upraví jejich chemické, fyzické a organoleptické vlastnosti. Proces začíná v "tabákových domech" neboli stodolách na sušení. Tady se tabák suší vzduchem, potom nastane první fermentace, kdy se zbaví stonků, je tříděn, nastane druhá fermentace, následuje sušení vzduchem, zabalení a opatření štítkem s uvedením stáří a poté je poslán do továren na doutníky.
3. Tvary a velikosti
Chloubou havan je obrovská škála výběru: 34 značek a 240 různých doutníků.
Délka havana se může lišit - od méně než 10 cm až přes 23 cm. Standardní průměrná výrobní míra je známá jako "capo" neboli kalibr a je vyjádřena ve čtyřiašedesátinách palce. Kalibr "prstýnku" se liší od 23 (palců nebo 9,1 mm) až po 52 (palců nebo 20,6 mm).
Na Kubě jsou velikosti známy jako "vitolas", "Vitola de Galera" je název užívaný továrnami pro každý formát - název továrny. "Vitola de Salida" je název na krabičce, což znamená obchodní jméno.
Někdy je název továrny stejný jako obchodní jméno, ale nestává se to příliš často. Název továrny má pro každou značku často odlišné obchodní jméno. Někdy se pro různé značky vyrobené v různých továrnách užívají stejná obchodní jména.
Každá značka má svůj vlastní charakteristický styl chuti, ale různé "vitolas" mohou nabídnout odlišné příchutě.
- Čím je doutník delší, tím více chuti vám poskytne a tím čerstvější bude kouř.
- Čím bude doutník širší, tím pomaleji bude hořet a vyprodukuje více kouře s intenzivním aroma a příchutěmi.
- Doutníky "Doble Figurado" (zašpičatělé na obou koncích) mají zvláštní chuť od začátku, dominantní chuť krycího a vázacího listu. Jejich skutečná chuť je skryta, než se dostanete k širší části doutníku.
- Čím je doutník užší, tím rychleji je vykouřen a soustředí své příchutě ve vašich ústech a nabízí ostřejší chuť.
Do určité míry může míchač kompenzovat tyto rozdíly například vynecháním listu "ligero" (list s nejsilnější příchutí) ze směsi slabších doutníků. (Havana s "cepo" neboli kalibrem menším než 36 nemají list "ligero".)